2. kapitola - Dvojité překvapení

28. září 2011 v 21:02 | Satiah |  Life without colors
Hayley definitivně ztrácí vědomí, že nemá žádného příbuzného. Z Kalifornie se stěhuje ke své tetě, kterou v životě neviděla. Je to její šance? V rezervaci ji nikdo nezná, nikdo neví, co se stalo. Bude právě tohle její štěstí, nebo prokletí?



QUILETSKÁ REZERVACE, FORKS
Byl už podvečer a smečka právě seděla u Emily a cpala se palačinkami. Byli tu všichni až na Embryho. Celý den ho nikdo neviděl, ale zatím to neřešili. Možná měl jen další spor s matkou a potřebuje to vydýchat. Jako vždy, chlapci okupovali stůl a Emily se Samem se opírali o linku a něco si potichu povídali. Chlapci byli tak zaujatí pošťuchováním mezi sebou, že si ani nevšimli, když se Embry objevil ve dveřích. Jako první ho zaregistrovala Emily. Měl na sobě jen delší kraťasy, a protože venku byla zima, bylo jí jasné, že byl proměněný. Měl zamyšlený výraz a skoro nevnímal okolí. Ostatní kluci si ho všimli, až když došel ke stolu. Uvolnili mu místo a samozřejmě jim neušlo, že je tak trochu mimo. Než stačili něco říct, zeptal se Sam.
"Stalo se něco, Embry?" Všechny hned napadlo, že se asi pohádal s mámou. Po tom byl vždycky špatný, protože mu to bylo líto. Když si Embry uvědomil, že Sam mluví k němu, zvedl hlavu.
"Co? Ne. Teda jo. Já nevím," odpověděl úzkostně. Teď jej všichni zmateně sledovali a čekali, až jim to vysvětlí. Povzdechl si.
"Právě jsem mluvil s mámou." Přikývli a čekali, že jim řekne, že se zase pohádali. Proto byli překvapeni jeho odpovědí. "Včera za ní byla nějaká ženská ze sociálky." Někteří kluci pozvedli obočí, ostatní čekali, až jim to vysvětlí. "Jde o moji sestřenici. Její matka, mámina sestra, měla před pár lety autonehodu, při které zemřela. Vůbec jsme o tom nevěděli. Tetu Lissu jsme naposledy viděli před šestnácti lety. Už si na ni skoro nepamatuju. Co se odstěhovala, nedala o sobě vědět. Takže byla máma docela překvapená, když zjistila, že měla dceru. Která se sem bude stěhovat." Kluci na něj vykuleně zírali. Kromě Sama si Lissu Callovou nikdo nepamatoval. Všichni byli ještě v plínkách, když byla naposledy v rezervaci a Embry o ní nikdy nemluvil. Jak sám řekl, ani on už si ji téměř nepamatoval. Všechny na jazyku pálila jedna otázka, ale nikdo se nechtěl zeptat první. Nakonec to byl opět Sam.
"Říkal jsi, že zemřela její matka. A co její otec? Proč nebydlí u něj?" Všichni Embryho zvědavě pozorovali.
"Nikdo neví, kdo je její otec. Teta Lissa to nikdy nikomu neřekla a v rodném listě není uvedený. A její nevlastní otec zemřel ještě dřív než Lissa. Z toho, co vím, žila u různých pěstounských rodin a poslední čtyři měsíce u jedné kamarádky Lissy. Teď, když našli nás, se má máma stát její opatrovnicí jakožto nejbližší příbuzný." Chvilku nikdo nic neříkal, ale pak se ozvalo několik kluků najednou.
"Jak se jmenuje? Kolik jí je? Je hezká? Budeme si před ní muset dávat pozor." Embry se zasmál. Tu třetí otázku si Collin prostě nemohl odpustit. Najednou se na něj valilo tolik otázek, že ani nerozuměl.
"Hej, popořadě. Stejně toho moc nevím. Jmenuje se Hayley Marie Summersová, bydlí v Sacramentu v Kalifornii a je jí patnáct, takže si nechte zajít chuť. A ohledně bezpečnosti bych si tak nelámal hlavu. Ona nevidí." Emily překvapeně položila talíř s muffiny, které během Embryho řeči vytáhla z trouby. Ostatní na něj hleděli s pootevřenou pusou, div jim tam něco nevletělo. Za jiných okolností by se tomu Embry smál, ale tentokrát posmutněl. Bylo mu té dívky, kterou nikdy neviděl, líto.
"Jak to myslíš, že nevidí? Jako že je s…" Větu Paul nedokončil, neboť ho Quil dloubl do žeber.
"Byl bych radši, kdybys říkal nevidomá. Ale jo. Prý se to stalo při té nehodě," zodpověděl další nevyřčenou otázku. Opět si pomyslel, že ta holka je chudák. V patnácti nemít zrak, to musí být depresivní. Nevidět svět okolo sebe. To si ani neuměl představit.
"Chudáček." Emily samozřejmě soucítila s neznámou dívkou víc než oni. Koneckonců, byla to holka. "Kdy přijede?" otočila se na Embryho.
"Někdy tenhle týden. První se musí vyřídit všechny formality a podepsat papíry."
SACRAMENTO, KALIFORNIE
"Máš všechno, zlato?" Hayley nemusela vidět, aby věděla, že Ali nemá daleko k pláči. Za tu dobu, co s ní žila, se celkem sblížily. Jedna Alisonina kamarádka jí prozradila, že se jí Ali svěřila, že Hayley je pro ni jako dcera, kterou nikdy neměla. Hayley to samozřejmě dojalo. Před Ali se o tom ale nezmínila, protože čekala, jestli jí to řekne sama
"Myslím, že jo. Podíváš se, prosím, ještě do skříně?" Zatímco Alison kontrolovala skříň, Hayley přejížděla rukou po komodě a hledala rámeček s fotkou jí a dvou jejích přátel pořízenou před dvěma lety v New Yorku.
"Šaty. Ještě že jsem to kontrolovala. Tyhle tu nesmíš nechat. Jinak si je beru já." Obě se zasmály. Alison byla silnější módní závislák a kdyby mohla, přivlastnila by si půlku Hayleyina šatníku. Přidala je k ostatnímu oblečení do cestovní tašky a zapnula ji. Byla narvaná k prasknutí, stejně jako tři další tašky s oblečením. Hayley ji ujistila, že věci, které se jí líbí, si může nechat, protože ona je u tety rozhodně nebude potřebovat. Koneckonců nebude ve velkoměstě, jako tady, ale v indiánské rezervaci, kde je móda stejně asi neznámé slovo. Pak Alison zavolala Harryho, jejich řidiče, aby snesl tašky do auta.
Když sešly dolů, Hayley po počátečním šoku zjistila, že jí personál přichystal oslavu na rozloučenou. Byli tu všichni. Mary, jejich kuchařka, upekla dort a připravila tolik jídla, že by s tím nakrmila i padesát lidí. Hayley byla dojatá, ale také smutná. Uvědomila si totiž, že jakmile odejde, všichni ti lidé budou bez práce. Ali bude opět cestovat na celé týdny, takže je tu nebude potřebovat.
Oslava byla kratší, než by si všichni přáli. Hayley už musela vyjet, aby k tetě dorazila včas. Než ji však vyprovodili k autu, dostala od každého malý dárek, který ale mohla otevřít až v novém domově. Hayley jim všem v slzách poděkovala a na úplný konec jí Alison dala ten nejhezčí dárek.
"Za tu dobu, co tě znám, jsi mi přirostla k srdci jako nikdo jiný. Jsi úžasný člověk a vím, že toho v budoucnu mnoho dokážeš. Nikdy jsem nepotkala někoho tak ochotného pomáhat druhým, tak soucitného a milého. Jsem ráda, že jsi to právě ty, kdo tu žil a přinesl sem štěstí. Chci, abys věděla, že já, že my všichni, tě vždycky budeme mít rádi, a že tohle bude vždycky tvůj domov. Byla jsi, jsi a vždy budeš mou dcerou, kterou jsem neměla a doufám, že na nás budeš vzpomínat, ať budeš kdekoliv, a hlavně ti všichni přejeme štěstí a milující domov, který si zasloužíš. A na závěr bych ráda všem oznámila, že jsem v práci dala výpověď. Rozhodla jsem se usadit a pokud možno pracovat doma. Proto bych byla velmi ráda, kdybyste vy všichni nadále zůstali a dál pracovali v tomto domě." Tentokrát už plakali všichni. Hayley ještě jednou všem poděkovala, ale pak už ji vyhnali do auta, aby stihla letadlo. V tom všem spěchu zapomněli na Emmy, ale nakonec ji našli, jak leží v koutě a spí.
Na letiště to stihli akorát. Harry jí odnesl všechny věci a než nastoupila do letadla, dostalo se jí od něj přímo medvědího objetí. Pak už se jen s Alison vydala k letadlu. Ali ještě zastavila jednu letušku a postarala se, aby na Hayley dala během letu pozor a byla jí k dispozici. Pak už se rozloučily a Hayley nastoupila do letadla.
Jakmile vzlétli, začala přemýšlet o svém novém životě. Dostala šanci začít znova, šanci být šťastná. Může se jí to ale podařit, když si s ní osud vždy tak krutě pohrával a ono pověstné štěstí se jí v posledních letech vyhýbalo velkým obloukem?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Life without colors?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama