3. kapitola - Nový začátek

15. října 2011 v 13:29 | Satiah |  Life without colors
Hayley přijíždí do rezervace, kde se seznamuje se svým bratrancem. Nastává tedy tolik obávané setkání a nečekané pozvání ze strany mladého vlkodlaka.



LETIŠTNÍ HALA, SEATTLE
Cesta trvala skoro deset hodin. Hayley se snažila aspoň chvilku spát, ale noční můry jí to nedovolily. Byla ráda, že sedí sama, protože mluvila ze spaní. Z toho by asi spolusedící nebyl zrovna nadšený. Když za ní přišla letuška, kterou Alison pověřila jejím hlídáním, s tím, že už za pár minut přistanou v Seattlu, úlevně si vydechla. I když to nerada přiznávala, v letadle se necítila moc dobře.
Ta samá letuška ji poté doprovodila až ke kontrole, kde dostala zpátky svá zavazadla. Tam poprosila jednoho z členů ochranky, aby Hayley i s jejími věcmi zavedl k východu a sehnal jí taxíka, který ji odveze až k její tetě. Podle hlasu Hayley poznala, že ten muž je mladý, mohlo mu být nanejvýš pětadvacet. Byl opravdu milý a celou dobu si s ní povídal. Sehnat taxi chvilku trvalo, protože jak to tak vypadalo, do Seattlu mířilo hodně lidí. Nakonec se jim to podařilo a Hayley, po ani ne půl hodině od přistání, mířila přímo do svého nového domova.
QUILETSKÁ REZERVACE, FORKS
Embry se zrovna vracel z další z mnoha nočních hlídek. Pospíchal, protože měl zpoždění. Bylo půl osmé a jeho sestřenice měla každou chvíli přijet. Paní Callová musela do práce, proto bylo její přivítání na něm. Ačkoliv si to nechtěl připustit, byl na tu dívku celkem zvědavý. Jaká asi bude? Bude se jí tady líbit, když celý život prožila ve velkoměstě? Dokáže se přizpůsobit a zapadnout mezi zdejší obyvatele? Přijmou ji vůbec lidé v rezervaci? Přeci jenom je to pro ně cizinka, i když napůl indiánka. Její matka byla z rezervace Makahů, ale podle fotek, které mu ukázala jeho matka, vypadala, až na barvu pleti, jako typická bledá tvář.
Už byl jen kousek od domku, když na cestě uviděl taxík. To bude ona. Rychle proběhl dovnitř zadními dveřmi a vytáhl si ze skříně tričko. Asi by bylo divné, kdyby se v celkem chladném dni promenádoval jen v tříčtvrťácích. Prošel kuchyní a jedním letmým pohledem zkontroloval, jestli je všechno v pořádku. Pak už vyšel ven a s příjemným úsměvem přešel rovnou k taxíku, který právě zastavil. Díky svému citlivému sluchu zaslechl, jak taxikář oznamuje své zákaznici, že jsou na místě ve stejné chvíli, kdy otevřel dveře.
Uvnitř seděla mladá dívka. Kdyby nevěděl, kolik jí je, řekl by, že je o nějaký ten rok starší. Měla na sobě, stejně jako on, tříčtvrťáky a k tomu světle modrou halenku s tříčtvrtečním rukávem. Dlouhé tmavě hnědé až černé vlasy měla svázané ve volném drdolu a měla v nich zapletené malé bílé, nejspíš umělé, květinky. Měla sluneční brýle, takže barvu očí neviděl. Předpokládal ale, že je má tmavé, jako všichni indiáni. Stejně jako její matka, i ona se podobala bledým ženám více, než zdejším dívkám. Ale měla tmavou pleť, stejnou jako Makahské ženy. Díky svému ostrému zraku poznal, že to není opálení. Takže přeci jen má něco ze svých předků.
Když uslyšela otevírání dveří, otočila se k nim. Netušila kdo tam stojí, ale cítila na sobě jeho pohled. Nejistě se usmála a čekala, až ten venku něco řekne.
"Vítám tě u nás, Hayley. Já jsem Embry, tvůj bratranec. Pojď." Vzal ji za ruku, aby ji navedl. Cítila horko, sálající z jeho kůže. Udivilo ji to, protože venku byla celkem zima, ale nechala to být. Taxikář jí říkal, že o místních kolují různé povídačky, a že jsou trochu zvláštní. Teď už se usmála o něco jistěji. Vystoupila z auta a podle jeho ruky se otočila tak, aby stála čelem k němu.
"Těší mě, Embry." Čekala, že jí potřese rukou, za kterou ji držel, proto byla překvapená, když ji objal. Že by místní zvyk? Měl docela silné sevření, až si v jednu chvíli myslela, že nemůže dýchat. Asi si to uvědomil, protože ji pustil a se smíchem se omluvil. Zhluboka se nadechla, aby nabrala ztracený vzduch. Pak se opět otočila a natáhla před sebe ruce ve snaze najít taxík. Musela udělat dva kroky dopředu, aby na něj dosáhla. Rukou našla zadní okénko a popošla směrem k řidiči. Zaklepala mu na okénko a on ho stáhl.
"Děkuji vám za svezení. Tady jsou peníze." Vytáhla z kapsy několik dolarů, které jí Alison dala na taxi a dala je taxikáři. Ten si je s poděkováním a rozloučením vzal. Nastartoval motor a Hayley už ho chtěla zadržet, protože potřebovala svoje tašky, ale pak uslyšela bouchnutí kufru. Embry je asi vytáhl sám. Auto se otočilo a za chvilku už ho ani neslyšela. Najednou tu bylo ticho a Hayley byla zmatená, protože nevěděla, kde je Embry. Vůbec ho neslyšela.
"Tady jsem. Pojď." Opět ucítila jeho teplo jeho těla, tentokrát ji však nechytil za ruku, ale jen se dotkl jejího ramene. Našla tedy jeho paži a chytla se jí, aby ji dovedl do domu. Pomalu se rozešel a Hayley nejistě za ním. Cítila, že šlape na měkkou zem, takže tady asi byla tráva. Po několika metrech jí upozornil na schody, do kterých by jinak narazila. Když vešli dovnitř, jako první jí do nosu udeřila vůně kuřete. Takže kuchyně byla někde hned u vchodu. Embry ji vedl dál předsíní, skrz nějakou další místnost až do další chodbičky. Volnou rukou se dotkla stěny a přejížděla po ní, jak šli vpřed. Pokoj, do kterého ji Embry dovedl, byl druhý napravo. Uslyšela tiché žuchnutí, jak položil tašky.
"Tohle je tvůj pokoj. Je sice malý, ale nic lepšího tu nemáme. Všechen nábytek máš u stěn, aby ti nepřekážel." Chytl ji za ruku a položil ji na něco nízkého a hranatého, hned u dveří. Raději se nezmiňoval o tom, že tenhle pokoj používali jako sklad nepotřených věcí, které musel přemístit do garáže. "Tohle je komoda. Je jen pár centimetrů od dveří, na pravé straně. Máš tu čtyři šuplíky, asi metr široké." Přejížděla rukama po celé skříňce, aby si zapamatovala tvar. Pak ji Embry zase vzal za ruku a šli až do rohu.
"Tady máš postel. Je pro jednoho, větší by tu vypadala nepatřičně. U hlavy máš noční stolek s lampičkou." Opět si vše ohmatala a Embry ji vzal k dalšímu kusu nábytku. "Šatní skříň. Doufám, že bude dost velká pro všechny tvoje věci." Ohlédl se zkoumavě po taškách, jako by přemýšlel, kolik oblečení v nich asi tak je. Pak ji vzal k poslední věci v místnosti. "A nakonec psací stůl. Židle je dřevěná, jinou jsme nesehnali. Všechno se tu dělalo celkem na rychlo, takže tu máš jen základní věci. Pokud budeš chtít, časem určitě něco přidáme." Hayley přikývla a posadila se na židli. Pak se otočila směrem, kde cítila Embryho. I kdyby z něj nesálalo tolik tepla, poznala by ho podle dřevité vůně, kterou cítila, když byl těsně u ní. Asi trávil hodně času v lese.
"Je mi líto, jestli jsem vám způsobila nějaké problémy. A ta židle je perfektní." Kdyby teď viděla Embryho výraz, asi by se začala smát. Hleděl na ni s vykulenýma očima, rukou napůl zdviženou a pootevřenou pusou. Ona se omlouvá za to, že se sem musela odstěhovat? Zavrtěl hlavou ve snaze vyhnat z hlavy myšlenky, jestli se nepraštila do hlavy.
"Ty se nemáš za co omlouvat. Mimochodem, už jsi snídala? Já už mám celkem hlad." V širokém úsměvu odhalila dokonale bílé zuby.
"Ještě ne a myslím, že můj žaludek už začíná protestovat." Na důkaz toho jí zakručelo v břiše. Opět jí tedy nabídl svou paži a Hayley se jí chytila, aby ji mohl zavést do kuchyně. Když vycházeli z pokoje, při pohledu na protější dveře si vzpomenul na koupelnu.
"Jo a přímo naproti tvým dveřím je koupelna. Nezapomeň se tam vždycky zamknout, náhoda je blbec." Přikývla a Embry ji dovedl až do kuchyně.
"Kde je vůbec tvoje máma?" zeptala se, když se posadila ke stolu. Embry ji nepustil k lince s tím, že snídani dělá on.
"Musela ještě do města podepsat nějaké papíry. Měla by přijít každou chvíli." Přikývla a zaposlouchala se do přípravy snídaně. Talíře cinkající o sebe a syčení rozpáleného oleje.
"Po snídani si můžeš v klidu vybalit. Na oběd si budeme muset zajet do města, pokud máma nenakoupí. Jaksi nám docházejí suroviny," oznámil jí s pohledem upřeným do ledničky. "A pokud bys chtěla jít, večer pořádáme takový menší táborák. Můžeš se tam seznámit s pár lidmi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Life without colors?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama