4. kapitola - Slepá dívka

15. října 2011 v 13:33 | Satiah |  Life without colors
Protože jsem neustále přepisovala kapitolu s táborákem, nacpala jsem mezi to tuhle. Oddechová, nicméně v posledním odstavci důležitá pro budoucí děj.


Ačkoliv se Hayley vůbec nechtělo, Embry ji přemluvil. Hučel do ní, že jeho přátele by ji rádi poznali, a že by se s nimi stejně dřív nebo později setkala. O tom sice pochybovala, protože kdyby nechodila do "centra" rezervace, neměla by se s nimi jak potkat. Pochybovala totiž, že někdo z nich bude chodit na opuštěná místa. Hlavní důvod, proč na táborák nechtěla jít, byl ten, že se chtěla vyvarovat těm pohledům a šeptačkám. Protože tak to bylo vždycky, když někde byla nová. Lidi na ni prvně zírali a pak si na ni ukazovali a šeptali si "Hele, podívej, to je ta slepá holka.". Další důvod byl ten, že ve velké společnosti se necítila moc dobře. Vždycky byla spíš samotářka a cizí lidi moc nevyhledávala. A podle toho, co jí řekl Embry, tam bude lidí až až. Prvně si myslela, že tam budou samí kluci, protože mluvil jen o nich. Pak ji však ujistil, že tam bude i pár holek - přítelkyní jeho kamarádů.
Embry jí připadal jako celkem milý kluk. Na to, že mu bylo jednadvacet, se k ní choval, jako kdyby byl v jejím věku. Když ztratila zrak, naučila se podle hlasu poznat, jaký ten dotyčný je. Zda se přetvařuje nebo je naopak upřímný, a podobně. A pokud Embry nebyl opravdu dobrý herec, tak mu nevadila a celkem se mu zamlouvala. Byla za to ráda, protože se bála, že staršímu bratranci bude spíš na obtíž. On byl naopak opravdu milý a ochotný. Provedl ji po celém domě a slíbil, že během příštího týdne jí ukáže i okolí. Nevadilo mu odpovídat na její zvědavé otázky ohledně rezervace a okolí. Prakticky se stal jejím průvodcem. Nakonec jí pomohl i vybalit. Zrovna schovávali poslední věci, když přijela Embryho máma. Stejně jako Embry, i ona byla opravdu hodná a Hayley přijala úplně v klidu. Cestou domů se stavila i nakoupit, takže do města na oběd nemuseli. Měli zapečené těstoviny, z kterých Embry snědl víc jak půlku. A že to byla dávka. Opět Hayley k vaření nepustili, takže zase seděla u stolu a povídala si s nimi. Po obědě musela paní Callová do práce, ačkoliv byla neděle. Embry s ní zůstal ještě asi dvě hodiny, ale pak musel po nějakém naléhavém telefonu odejít. Nevěděl, jak dlouho bude pryč a byl z toho nervózní, protože nechtěl Hayley nechávat samotnou v pro ni ještě stále cizím domě. Ujistila ho, že si sama poradí. Na důkaz svého tvrzení vytáhla malý mp3 přehrávač a pustila si do něj namluvenou knihu. Když se podivil, proč ji poslouchá, vysvětlila mu, že to má radši. Trochu ho to uklidnilo a odešel.
Když se Embry po několika hodinách vrátil, Hayley spala jako nemluvně. Když se tak na ni díval, musel se usmát. Vypadala tak nevinně. Opravdu jak miminko. Přešel až k posteli a opatrně jí sundal sluneční brýle. Malinko se zavrtěla, ale spala dál. Položil brýle na noční stolek a přikryl ji alespoň teplou dekou, aby se neprobudila úplně zmrzlá. Pak odešel do obýváku, kde si pustil televizi. Měl štěstí, zrovna dávali nějaký baseballový zápas.
Chvilku před půl sedmou se ji vydal vzbudit. Táborák už začal a on tam chtěl být dřív, než jeho bratři sní všechno jídlo. Opatrně s ní zatřepal, aby se moc nevyděsila. Něco zamumlala, otočila se na druhou stranu a dál spala jak dřevo. Embry pobaveně zavrtěl hlavou a polechtal ji na boku. Vypískla a ohnala se po něm. To ho rozesmálo. I kdyby se trefila, ublížila by spíš sama sobě, než jemu.
"Brýle. Kde mám brýle?" Rukama jezdila po posteli, snažíc se je najít. Embry jí je podal ze stolku a Hayley si je s poděkováním nasadila na oči. Ještě před tím si ale všimnul barvy. Měla je tmavě hnědé, jako čokoláda. Asi po matce. Jeho máma měla podobné, i když trochu světlejší.
"Už bychom měli jít, jestli chceme, aby na nás něco zbylo." Hayley se zaúpěním vstala, opírajíc se o jeho koleno. Pak podél zdi došla ke skříni. Vytáhla si z ní džíny, triko s dlouhým rukávem a košili. Cítila v zádech Embryho pohled, proto se otočila.
"Co je?" zeptala se ho s mírným úsměvem. Nemohla vidět, jak zavrtěl hlavou a rozpačitě se usmál.
"Ale nic. Pospěš si, jinak nám vážně všechno sní." Zvedl se z postele a než prošel dveřmi, upozornil ji na zacuchané vlasy. Ještě zahlédl, jak jí ruka vyletěla nahoru, aby zkontrolovala rozsah škod na pracně udělaném účesu, a pak zmizel do obýváku.
Hayley byla hotová za pár minut. Musel uznat, že jí to sluší. Nějakým jemu neznámým způsobem se jí podařilo zpravit si účes, takže měla vlasy opět ve volném drdolu se zapletenými květinkami. Teď už nepochyboval o tom, že jsou umělé, protože jinak by už dávno uvadly. Tříčtvrťáky a volnou halenku vyměnila za upnuté džíny a modrou košili, pod kterou měla bílé triko s dlouhým rukávem.
"Můžeme?" nervózně se pousmála. I přes jeho ujišťování se jí tam stále moc nechtělo.
"Jasně. Pojď." Přešel až k ní a Hayley se ho chytla za paži. Opět ji překvapilo, jaké z něj vyzařovalo teplo, ale nijak to nekomentovala. Embry si na sebe vzal mikinu, aby to nevypadalo podezřele. Přeci jenom, v patnácti stupních chodit jen v kraťasech by asi bylo divné.
Kluky zahlédl už z dálky. Oheň ozařoval jejich snědé tváře a jejich smích doléhal až k nim. Hayley už se ho nedržela tak pevně, takže asi šla po jejich hlasu.
Jakmile se k nim přiblížili na pět metrů, všimli si jich i oni. Kluci, kteří ještě neměli přítelkyni, na Hayley zírali s pusou dokořán. Někdo dokonce hvízdl. Embry se zamračil. Jasně všem řekl, ať na ni nic nezkouší. Nejen, že byla mladá, ale vždy tu bylo riziko, že by jí pak dotyčný vlkodlak zlomil srdce. Předtím to sice říkal spíš proto, že se to od něj tak nějak očekávalo, ale teď to myslel smrtelně vážně. Znal ji jen pár hodin, za tu dobu si ho však naprosto získala. Zadaní kluci si ji prohlídli, ale v jejich výrazech nenašel jedinou stopu zaujetí. Jak by taky mohl - když se někdo otiskne, jediná, kterou vidí, je jeho vyvolená. Mezi urostlými kluky zahlédl taky mladou dívenku. Že by sebou Quil vzal Claire? Nedivil by se tomu, protože ta malá byla všude, kde byl on. Byla tu celá smečka a jejich dívky - Sam s Emily, Paul s Rachel, Jared s Kim, Jacob, Brady s Taylor, Collin a Leah.
Jakmile došli až k nim, nemohl si nevšimnout Rachelina stále se zvětšujícího bříška. S Paulem se tu novinu snažili utajit, což se jim celkem dařilo. Ale pak si Jacob všiml, že jeho sestře se bříško zvětšuje a ta zpráva se mezi smečkou rozlétla rychlostí blesku. Všichni byli novým přírůstkem do rodiny tak nadšení, že ještě ten večer uspořádali oslavu, na které se těm méně odolným podařilo zpít do němoty.
Cítil teplo sálající z ohně, a proto se nedivil, že kluci jsou jen v triku. Sám by si mikinu nejraději sundal, ale to by asi vypadalo podezřele.
"Kluci, tohle je moje sestřenice Hayley. Už jsem vám říkal, že teď bude bydlet v rezervaci." Všichni vstali a jeden po druhém se jí s potřesením ruky představili. Pak přišly na řadu holky. Všechny ji objaly, až na Claire, která jí skočila okolo krku. Hayley to nečekala, a kdyby ji Embry nechytil, už by obě ležely na zemi. Claire se rozesmála na celé kolo a Hayley se k ní přidala. Její smích byl jako zvonkohra.
Posadili se mezi Jacoba a Sama. Ačkoliv bylo u ohně celkem teplo, Hayley se k Embrymu trochu přisunula, protože ona mrzla. Embry ji proto objal kolem pasu a zářivě se usmál na Collina, který ho propaloval pohledem. Nebylo pochyb, že nová dívka se mu líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Life without colors?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama